Jazyk se natahuje, kam nedosáhne,
čtenář mlčky po hladině dojde;
hodiny natažené tak, aby šly věčně,
zachytí tikot z vedlejšího pokoje.
Známe se všichni -
obvykle jeden mluví, druhý naslouchá.
Když se první potřebuje napít,
skočí druhý do nekryté propasti
zachytit vizi za třepivé lemování.
Je potřeba to sdělit -
kdyby bylo ticho, optimisté by zkameněli.
Kameny mají dlouhou chvíli,
potřebují se vyřádit;
vytvářejí propasti, stáčejí do nich limonádu,
svádějí bouřku – a když ji odrážejí,
zjeveny v nastálém hlomozu
kukačky mlčky taktizují: klik-klak klik-klak.
Ticho nemůže být.
